Rodinný home office, aneb jak mi Covid-19 nezměnil život

Doba čtení Vám zabere pouze 3 min.

Máme za sebou více než měsíc pro někoho nařízeného, pro jiného dobrovolného houmáče, a já jsem se rozhodl sepsat si takovou lehčí bilanci toho, co mi opatření kvůli C-19 dalo a co vzalo.

Život grafika freelancera má své nesporné výhody i nevýhody a v této době (psáno, když koronavirus stále vystrkoval drápky a nikdo pořádně nevěděl, jak velké vlastně jsou) se obojímu zostřily hrany.

Přiznám se, že na začátku byla moje nálada trochu jako na horské dráze.

Počáteční nadšení z toho, že kvůli celkovému zklidnění, se termíny z „včera bylo pozdě“ dostaly na rozumný čas, nebo rovnou odložily na neurčito a já díky tomu budu mít více volného času, bylo opojné.

Rázem ho ale vystřídalo lehké zděšení, jak dlouhé to neurčito bude a jestli toho volného času náhodou nebude až moc.

Rozhodl jsem se k nastalé situaci přistoupit pozitivně a vzít to tak trochu jako výzvu.

Co mi opatření dalo?

Po pár dnech se zrodila první hříšná myšlenka. Je opravdu nutné mít nastavený budík na 6:00 ráno, a co by se stalo, kdybych ho vypnul?

Odpověď přišla hned následující dny, nestalo se vůbec nic, vstáváme ve stejný čas (no dobrá, v +/- stejný :).

Vše stíháme, nejen ranní kávu (v mém případě 2 až 3) a cvičení, ale i skoro každý den pár kiláků na kole po místním lese, kde na začátku nikdo nebyl, a proto jsme měli roušky na styl princezny Koloběžky.

Někdo z vlády, který nejspíš už párkrát na kole byl, usoudil, že nasazená rouška při jízdě není žádný med, a že pokud v dáli nikoho nevidíme, můžeme si ji sundat.

Bohužel, časem se naše trasa tak proflákla, že Václavák (bez Covidu) byl proti ní liduprázdné místo. Díky tomu, jsme se naučili přeskakovat kořeny s držením jednou rukou, zatímco druhá testovala odolnost gumiček.

Rouška se tak ukázala nejen jako dobrá obrana před hmyzem, ale i perfektní trenažér obratnosti a stability.

Po ranní rozcvičce přišel čas na vydatnou snídani, ale na co si ten sýr namazat, když veškeré pečivo (ano i to celozrnné) bylo snězeno, to byla otázka.

Výzva přijata, jak by řekl Barney Stinson.

Upečeme si vlastní a nebudeme troškařit, bude nejen chléb, ale i rohlíky.

A protože droždí se stalo podpulťákem jak džínsy (fakt se ten výraz používal, když hranice ještě byly uzavřeny, a ne kvůli koronaviru), výzvu ještě zdrsníme, uděláme si chléb kváskový.

Pár pokusů se složením a dobou pečení, a z nás se stali pekaři Císařovi.

A co mi opatření vzalo?

Když pominu nutnost nosit roušky, se kterou se ani teď necítím dobře, tak vlastně nic.

Shrnuto, podtrženo

A že na začátku zakázky trochu zvolnily? Již se to pomalu vrací do starých kolejí, i psaní tohoto článku jsem musel přerušit, protože večer přišla poptávka, která šla ráno do tisku.

Pokud jste dočetli až sem, přeji vám hlavně zdraví!

A těm, kterým se pracovní nasazení také zvolnilo, nevěšte hlavu, za chvilku už budete zase nestíhat :).

Kategorie článku: osobní

Líbil se vám článek, nebo naopak? Budu rád za váš komentář.

  1. Komentář od Eva Dardová

    Pohlazení pro duši. Krásný pohodový článek.
    Děkuji

    1. Komentář od Petr Císař

      Já děkuji :)

  2. Komentář od Sylvinka

    Úžasný partner, úžasný grafik a nejlepší pekař :-). Merci za to, že jsi.

    1. Komentář od Petr Císař

      Svůj k svému :)

  3. Komentář od Howska

    Kamaráde – příjemné a optimistické čtení..;-) a tak to má být… Ať se daří!!

    1. Komentář od Petr Císař

      Díky, Tobě také tak … a už se těším na koncert :)

  4. Komentář od Folies

    Moc hezky napsané… Mám z tebe radost 🙂

Odpověď /

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *