Rodinný home office, aneb jak mi Covid-19 nezměnil život

Doba čtení Vám zabere pouze 3 min.

Máme za sebou více než měsíc pro někoho nařízeného, pro jiného dobrovolného houmáče, a já jsem se rozhodl sepsat si takovou lehčí bilanci toho, co mi opatření kvůli C-19 dalo a co vzalo.

Život grafika freelancera má své nesporné výhody i nevýhody a v této době (psáno, když koronavirus stále vystrkoval drápky a nikdo pořádně nevěděl, jak velké vlastně jsou) se obojímu zostřily hrany.

Přiznám se, že na začátku byla moje nálada trochu jako na horské dráze.

Počáteční nadšení z toho, že kvůli celkovému zklidnění, se termíny z „včera bylo pozdě“ dostaly na rozumný čas, nebo rovnou odložily na neurčito a já díky tomu budu mít více volného času, bylo opojné.

Rázem ho ale vystřídalo lehké zděšení, jak dlouhé to neurčito bude a jestli toho volného času náhodou nebude až moc.

Rozhodl jsem se k nastalé situaci přistoupit pozitivně a vzít to tak trochu jako výzvu.

Co mi opatření dalo?

Po pár dnech se zrodila první hříšná myšlenka. Je opravdu nutné mít nastavený budík na 6:00 ráno, a co by se stalo, kdybych ho vypnul?

Odpověď přišla hned následující dny, nestalo se vůbec nic, vstáváme ve stejný čas (no dobrá, v +/- stejný :).

Vše stíháme, nejen ranní kávu (v mém případě 2 až 3) a cvičení, ale i skoro každý den pár kiláků na kole po místním lese, kde na začátku nikdo nebyl, a proto jsme měli roušky na styl princezny Koloběžky.

Někdo z vlády, který nejspíš už párkrát na kole byl, usoudil, že nasazená rouška při jízdě není žádný med, a že pokud v dáli nikoho nevidíme, můžeme si ji sundat.

Bohužel, časem se naše trasa tak proflákla, že Václavák (bez Covidu) byl proti ní liduprázdné místo. Díky tomu, jsme se naučili přeskakovat kořeny s držením jednou rukou, zatímco druhá testovala odolnost gumiček.

Rouška se tak ukázala nejen jako dobrá obrana před hmyzem, ale i perfektní trenažér obratnosti a stability.

Po ranní rozcvičce přišel čas na vydatnou snídani, ale na co si ten sýr namazat, když veškeré pečivo (ano i to celozrnné) bylo snězeno, to byla otázka.

Výzva přijata, jak by řekl Barney Stinson.

Upečeme si vlastní a nebudeme troškařit, bude nejen chléb, ale i rohlíky.

A protože droždí se stalo podpulťákem jak džínsy (fakt se ten výraz používal, když hranice ještě byly uzavřeny, a ne kvůli koronaviru), výzvu ještě zdrsníme, uděláme si chléb kváskový.

Pár pokusů se složením a dobou pečení, a z nás se stali pekaři Císařovi.

A co mi opatření vzalo?

Když pominu nutnost nosit roušky, se kterou se ani teď necítím dobře, tak vlastně nic.

Shrnuto, podtrženo

A že na začátku zakázky trochu zvolnily? Již se to pomalu vrací do starých kolejí, i psaní tohoto článku jsem musel přerušit, protože večer přišla poptávka, která šla ráno do tisku.

Pokud jste dočetli až sem, přeji vám hlavně zdraví!

A těm, kterým se pracovní nasazení také zvolnilo, nevěšte hlavu, za chvilku už budete zase nestíhat :).

Kategorie článku: osobní

Líbil se vám článek, nebo naopak? Budu rád za váš komentář.

6 komentářů

  1. Komentář od Eva Dardová

    Pohlazení pro duši. Krásný pohodový článek.
    Děkuji

    1. Komentář od Petr Císař

      Já děkuji :)

  2. Komentář od Sylvinka

    Úžasný partner, úžasný grafik a nejlepší pekař :-). Merci za to, že jsi.

    1. Komentář od Petr Císař

      Svůj k svému :)

  3. Komentář od Howska

    Kamaráde – příjemné a optimistické čtení..;-) a tak to má být… Ať se daří!!

    1. Komentář od Petr Císař

      Díky, Tobě také tak … a už se těším na koncert :)

Odpověď /

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *