V tomto článku / návodu se vám pokusím nastínit, jak tvořím loga, aneb máte jedinečnou možnost nakouknout pod grafikovu pokličku.
To, že v mém případě každé logo začíná tužkou v ruce, ať oldschoolově klasicky ořezávací, nebo sáhnu po trochu novější technologií (a ne, není to mikrotužka), stylus grafického tabletu, je patrné už z popisu služby tvorba loga.
Ale to ještě není začátek, a aby měl článek alespoň nějaký řád, rozdělím postup do několika kroků.
Mailem, telefonem, nebo osobně dorazí poptávka v podobném znění: „Chtěli bychom logo pro firmu XYZ. Děkujeme s pozdravem zaměstnanec.“
Já mám minimalizmus rád, o tom žádná, ale v tomto případě opravdu není na místě. Takže 1. krokem je získání co nejvíce informací o společnosti, například:
Když se mi podaří získat tyto informace, je možné přistoupit ke kroku č. 2.
A je to tady, tužku / stylus do ruky a začínám kreslit a škrtat a kreslit a škrtat a pak celé kolečko ještě několikrát, než v tvorbě nastane ten správný moment, kdy si řeknu: „To je ono“.
Zdálo by se, že už jsem skoro ve finále návrhu, ale někdy je opak pravdou, kartami může zamíchat krok č. 3.
Přiznám se, že tuto činnost v lásce moc nemám, ač fanda Cimrmana, nerad zjišťuji, že podobně geniální ideu z předešlého kroku, již měl někdo jiný.
Pokud odhalím, že se můj návrh loga značně podobá jinému, nezbývá, než se vrátit k 2. kroku.
V opačném případě, hurá na krok č. 4.
V jednom článků o potřebě loga v křivkách, se můžete dočíst, že se bez nich neobejdete a co bych to byl za grafika, kdybych tento krok vynechal.
Takže zahodit tužku, naskenovat papír s návrhem a začít vektorizovat. Pak už jen „pár drobností“ jako, vybrat barvy, vytvořit font a skočit na krok č. 5.
Většinou vytvořené logo zapracuji do reálného prostředí, kde se nejspíš bude vyskytovat a výslednou vizualizaci zašlu klientovi k vyjádření.
A tady se začíná lámat chleba (je třeba použít nějaký příměr s jídlem, když už jsem začal pokličkou :). Jako odpověď mohou dorazit dvě zprávy.
Ta, kterou až tak v oblibě nemám a je spojena se zákeřným slůvkem: „Je to dobré, ale …“, tam nezbývá, než se vrátit ke kroku č. 2.
Já mám, ale štěstí, že většinou dorazí má nejoblíbenější odpověď, ve smyslu: „Je to pecka, to logo je parádní.“, v tuto chvíli jsem ve finále.